Už dohasínám

03. 04. 2024

Máte někdy pocit, že nestojíte za nic, že vaše dny jsou stále stejné, vidina lepší budoucnosti je v nedohlednu a vy se pořád jen honíte jako křeček v kolečku? Syndrom vyhoření začíná nenápadně a uvědomíte si ho, až plamen energie začne dohasínat a nemůžete dál.

Většina z nás má tendenci varovné signály, které by nás před příchodem nebezpečí v podobě totálního vyhoření měly varovat, ignorovat. Hlavně lidé velmi vytížení, na významných a náročných pozicích, kteří pracují dlouhé hodiny a plní velmi náročné úkoly, mají sklony své pocity spojené s vlastním duševním stavem ignorovat a zlehčovat. Současně jsou k sobě mimořádně nároční a snaží se vyniknout za každou cenu sami před sebou i před kolegy a nadřízenými.
Jenže ono je velmi důležité vlastní vyhoření rozpoznat a umět si s takovou situací poradit, vědět, jak se svojí psychikou pracovat, aby vás co nejméně poznamenala, a zvedli jste se dříve, než totálně padnete na ústa.

UČITELÉ BEZ PLAMENE

Pětina českých učitelů trpí fyzickým vyčerpáním a šest procent z nich splňuje diagnostická kritéria pro syndrom vyhoření. To vyplývá z podzimního výzkumu Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), do kterého se zapojilo 1768 pedagogů, z nichž dvě třetiny byly ženy. Důležitým faktorem, který ovlivňuje spokojenost vyučujících, a tím pádem i dětí a rodičů, je podle autorů průzkumu kvalita vedení školy. A o tom se, jak víme, příliš nemluví. Výsledky také potvrdily, že to v této profesi funguje jako jinde – nejvýznamnějším zdrojem vyhoření je obtížné skloubení kariéry a rodiny.
„Opatření na podporu pracovního zdraví pedagogů a pedagožek by se proto měla zaměřit na zlepšení podmínek pro harmonizaci práce a rodiny a větší podporu při zvládání přemíry pracovních nároků, například těch administrativních,“ komentuje výsledky šetření Kateřina Zábrodská ze SYRI a Psychologického ústavu AV.

Více informací naleznete v novém článku v dubnovém čísle časopisu Moje psychologie.